Dnes jsem upřímně pobavila samu sebe - a to mě inspirovalo k vytvoření tohoto článku.
Uvědomila jsem si totiž, nakolik roztříštěnou a chaotickou osobnost mám. S dovolením to trochu rozvedu a uvedu rovnou zářný příklad.
Dnes ráno jsem se probudila, přede mnou spoustu povinností, ale také absolutní nechuť se pustit byť do jedné z nich. Představa, že se ještě k tomu všemu budu zdržovat malováním nového obličeje na svůj současný, mě děsila. A tak jsem si jen rozčesala vlasy, aby se neřeklo, hodila na sebe první pohodlné oblečení, co na mě vypadlo ze skříně, a vydala se ven. Místo courání po městě bych bývala daleko radši vyrazila do přírody nebo na longboard, hlavně co nejdále od lidí a ruchu ulice.
Někdy kolem třetí hodiny odpolední mi přecvaklo v hlavě.
Vzpomněla jsem si, že mám málo triček na léto a najednou jsem pocítila silnou potřebu jít nakupovat. Nejdřív jsem ale musela na svém obličeji vytvořit umělecké dílo (ve finále to dopadlo jako Picasso) a oháknout se do sukně s podpatky, abych nějak reprezentovala, žejo. A před odchodem si samozřejmě pro jistotu vyfotila X selfíček a aktualizovala MyStory na Snapchatu.
Po návratu domů mi cvaklo v hlavě podruhé.
A teď tady sedím, píšu článek a mám neskutečně kreativní náladu. Tak kreativní, že bych si nejradši namalovala knírek, vytáhla mamčinu starou flanelku, zapnula si alternativní muziku a šla obdivovat tečku na bílém papíru.
 |
| Inner Hipster se ve mně probudil třeba na Design Weeku |
Někdy se vážně musím smát tomu, jak snadno se mi dokáže měnit osobnost. Někdo se změní v průběhu let, já do dokážu v průběhu jedné minuty.
(Tohle taky klidně může být nějaká porucha, asi bych se tím neměla zrovna chlubit)
Už jako malá jsem byla neskutečně chaotická, když jsme ve škole hráli hry typu: Popiš se jedním slovem, byla jsem, slušně řečeno, v háji.
Celou pubertu jsem čekala, kdy konečně najdu svůj styl oblékání. K tomu také jaksi nedošlo. Sice se to trochu ustálilo a nabrala jsem decentní dávku soudnosti, nicméně stále mě v úterý můžete potkat v šatech a lodičkách, ve středu budu za skate královnu... a ve čtvrtek za bezdomovce.
V 18 letech jsem si myslela, jak budu kolem dvacítky nesmírně dospělá, budu mít v hlavě všechno srovnané, budu přesně vědět, kdo jsem a co od života chci. Jo, to taky skvěle vyšlo. Za chvíli mi odzvoní 21 a po dospělosti nebo ustálené osobnosti ani památky.
A tak si říkám - ustálí se to někdy?
A chci vůbec, aby se to ustálilo?
Protože ačkoliv tahle moje vlastnost někdy dovede být dost matoucí - až otravná, díky ní si v životě užívám dost legrace. Vlastně můžu být každý den někdo trochu jiný - a pořád to budu já. Nemusím se spoléhat na jeden obchod, ale prostě prolezu všechny. Můžu na baru srkat Mojito s nohou přes nohu a zároveň skákat do listí ve starých teplácích. A to je bezva.
A co vy? Máte jasno v tom, kdo jste, nebo jste taky trochu jako chameleon?
Normálně nekomentuju, ale měla jsem hroznou potřebu ti napsat, že strašně pěkně a poutavě píšeš! Fakt se to krásně čte a úplně mi ty dva články zlepšily náladu :). A lbí se mi, jak si o sobě otevřená, že se nesnažíš hrát na nějakou dokonalost jako některé blogerky. A v tomto popisu jsem se taky v něčem našla, jen fajn vědět, že nejsem "jiná" (divná? :D) jediná :D.
OdpovědětVymazatTeď jsi mi udělala neskutečnou radost, děkuji za milý komentář :) Jsem moc ráda, že se Ti články líbí, opravdu se snažím je psát tak trochu bez obalu a co nejupřímněji. Nechci si hrát na něco, co nejsem a tahle hra na: ,,podívej se, jak dokonalý život mám", která se odehrává na některých blozích nebo třeba na Instagramu, mě moc nebaví :D
VymazatA hurá, teď jsi mě trochu uklidnila, že v tom nejsem sama :D
Já to teda brala spíš jako problém, že nevím, kdo vlastně jsem a kam vlastně chci jít, ale brát to jako zajímavost a dobrodružství je vlastně skvělej přístup :D :)!
OdpovědětVymazatObčas to problém docela je, protože pak člověk lítá od jednoho k druhému a ztrácí motivaci. Ale je fajn se na to zkusit podívat i z té druhé stránky :) :)
VymazatTaky jsem jako chameleon, neboj! :D Nemohu se stále nějak najít, anebo jsem se možná našla právě v tom, že každý den měním svůj "styl", skoro i povahové vlastnosti... Co si budeme povídat, my chameleoni to nemáme vždy lehké. :D
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda, že v tom nejsem sama! :D
VymazatA to je hezký způsob, jak se na to dívat - třeba prostě máme těmi chameleony být a je to ten náš styl :)
Mám to stejně a doufám, že se to nikdy neustálí. Řekla bych, že neměnnost je spíše mužská záležitost, oni se moc nemění, jsou to naše stálice :-) Dlouho jsem hledala svůj styl a pak zjistila, že největší jistota je změna. Někdy se líčím, někdy ne, mám barevnou škálu oblečení i obuvi a je zábava. Nicméně když jdu na shopping, mám silnou potřebu se namalovat a vystajlovat :-))
OdpovědětVymazatTo je zajímavý úhel pohledu :) Je pravda, že my ženy se měníme obecně o něco častěji (je to vidět, když se člověk podívá třeba na ženský cyklus).
VymazatA je hezké si najít určitou ,,jistotu v nejistotě" :))
Jsem na tom rozhodně jako ty! Totální chameleon, v jedné chvíli jedna osoba, v druhé druhá. Jednou chci být za dámu, slečnu, co se hezky učeše, namaluje, prostě tip ťop.. A v druhé se objeví má rocková duše, vyházím všechno černé ze skříně a jedu si svůj styl.
OdpovědětVymazatMyslím si, že je vcelku normální ,že se člověk pořád tak nějak hledá. Ale něco stále zůstává. A navíc, každá ta změna, nebo převtělení nebo jak to nazvat, jsme my.. Je to naší součástí. Jen někdy je více nálada na toto, jindy na ono :)
Prostě... možná je to svým způsobem nemoc, rotříštěná osobnost, ale.. ke mně to patří :D
Hurá, mám fakt radost, že je nás tolik :D Aspoň ten svět bude pestřejší. Už podle popisu mě hodně baví Tvoje rocková stránka :))
VymazatHezky jsi to napsala, pořád to jsme my, ať už se děje změna jakákoliv :)
Z toho si nic nedělej, taky to tak mám :D Dřív jsem si myslela, že lidi v mých skoro devatenácti letech jsou děsně rozumní a dospělí, jenže sama se tak vůbec necítím :D Ale nač spěchat, když si pořád můžu udržet svoji dětskou mysl :D Pak budu ve stáří litovat, že jsem moc brzo dospěla :D
OdpovědětVymazathttp://fitlucy.blogspot.cz/
Haha, joo, to jsou ty iluze, které se pak rychle rozplynou :D Ale taky k tomu mám takový přístup-dokud můžu být trochu dítětem, je potřeba si to užívat :))
VymazatMám to stejně :) a vůbec mě to netrápí :D někdy mám chuť ze sebe udělat dámu a někdy si vyrazim v teplákách a okolí je mi uplně fuk :D plác plác po rameni za to, že jsem na tohle flegmouš a co si o mě myslí ostatní je mi celkem jedno. anet
OdpovědětVymazat:) Je fajn, že to neřešíš. Já jsem se vždycky až moc bála, co si o mně kdo myslí, ale pomalu se to učím vypouštět z hlavy :))
VymazatOmlouvám se, je to trochu mimo téma, nezlob se :) Je hezké ,že se máš dobře a v něčem si se našla :) Mám tě ráda a respektuju každé cizí rozhodnutí, ale nemyslíš si, že se z tebe stává jeden z těch "otravných veganů" ? Před lety by tě určitě štvalo, kdyby ti někdo veganství předhazoval a snažil se tě ovlivňova různýma dokumentama a tak... Přijde mi, že teď děláš to samé... Být vegan může být člověk i potichu bez toho ,aby si ostatním snažil vnutit "osvícení" :)
OdpovědětVymazatJe zajímavé, jak člověk může být ,,otravný vegan", i když ani není vegan :D To si můžu pogratulovat. Ne, děkuji za komentář a upřímný názor, ale jsem trochu zaražená, dle čeho usuzuješ, že se někomu snažím cpát veganství. Sdílela jsem na instagramu jedno video, které udělal přítel, protože ho chci podpořit v tom, co dělá. Přidala jsem jedno vyhodnocení ,,vegan challenge", kde jsem zhodnotila 30 dní veganské stravy... a od té doby jsem o veganství nenapsala ani čárku.
VymazatVím, že téma veganství je dost diskutabilní - a respektuji názor každého člověka, nestojím ani na jedné straně. Souhlasím s tím, že někteří vegani dokáží být velmi agresivní, zejména pokud jde o ,,jejich agendu", na druhou stranu pokud člověk bojuje za změnu, je potřeba to vědomí šířit dál - a to se nestane tak, že člověk bude vegan sám pro sebe a ani o tom nepípne. Proto chápu i ty, kteří bojují za určitou ideologii (která k veganství patří).
Jak říkám - osobně opravdu nemám pocit, že bych někomu veganství předhazovala ;)
Taky jsem se vždycky těšila, že skoro ve 24 letech budu strašně dospělá a budu jako Ti ostatní...ale něják pořád čekám :D Už mam dostudovaný magisterský, bydlim v bytě se svým přítelem a každý třetí den si říkám, že dneska si do práce místo těch tenisek vezmu lodičky! Chyba lávky...už to je rok, lodičky jsem měla 2 x :D
OdpovědětVymazatA Aničko, moc se těším na další články, mám moc ráda Tvoje psaní, ať už je o čemkoliv!
Já mám zcela jasno v tom, kdo jsem – jsem blázen který mění rozhodnutí čím chce být jako sezónní boty :D. Ale co už, taková já prostě jsem, jsme na tom nejspíš dost podobně :). Někdy je to blbé, ale jindy je to zase děsná sranda!
OdpovědětVymazat